Přejít k obsahu

Video se načte z YouTube (Google) až po kliknutí. Nastavení cookies

V roce 1921 žilo ve Zlíně necelých pět tisíc lidí, o šestnáct let později přes sedmatřicet tisíc. Firma Baťa pro své zaměstnance postavila víc než dva tisíce domků se zahradou a koupelnou. Nájem v nich tvořil jen zlomek výplaty.

V září 1894 založili sourozenci Tomáš, Antonín a Anna Baťovi ve Zlíně obuvnickou firmu.[1][2] Největší růst přišel po první světové válce. V roce 1921 měl Zlín necelých pět tisíc obyvatel, přesně 4 678.[2][11] V roce 1930 jich bylo 21 582 a v roce 1937 už 37 342.[2] Tomáš Baťa se mezitím, v roce 1923, stal starostou města.[1][2]

Plán dělnické čtvrti Letná vznikl už během války, v letech 1915 až 1918. Navrhl ho architekt Jan Kotěra.[3][4] Do roku 1932 postavila firma pro své zaměstnance 1 500 domků.[7] Mezi oběma válkami jich bylo celkem přes dva tisíce.[3][4] Byly to typové dvoupodlažní stavby z režné cihly s plochou střechou.[3][5] Stály v pravidelné síti ulic a zahrádky mezi nimi nedělily ploty.[5]

Byty měly obvykle 50 až 70 m², tekoucí vodu, elektřinu a kanalizaci[6] a také koupelnu s teplou vodou.[3][4] Nájem firma výrazně dotovala, takže z výplaty odčerpal jen malou část.[6] Podle jednoho zdroje se platil po týdnech: od 15 korun v bytě čtyřdomku o 56 m² po 35 až 65 korun v samostatném domku kolem 100 m².[8] Jiný zdroj uvádí 60 až 140 korun měsíčně.[7] Byt ve čtyřdomku nedostal každý. Podle CzechCrunch byl jen pro ženaté zaměstnance s jistým výdělkem nejméně 300 korun týdně.[8]

Kvalifikovaný dělník bral u Bati kolem 400 korun za týden. Průměrná mzda v Československu přitom činila 270 korun, ve Francii v přepočtu 373.[7] Baťovi lidé podle dalšího zdroje vydělávali o třetinu až polovinu víc než jinde v Československu i v Evropě ve stejném oboru.[12] Že Baťa platil víc, než bylo v kožedělném průmyslu obvyklé, potvrzuje i odborná studie.[6]

Bydlení mělo svá pravidla. Domovní řád měl podle CzechCrunch devatenáct bodů, od každodenního větrání po zalévání zahrady. Dvakrát ročně přišla kontrola a bodovala pořádek i údržbu.[8]

Za tím vším stálo heslo „pracovat společně, bydlet individuálně“.[5] Vlastní domek měl vyvážit těžkou práci v továrně a dát lidem soukromí, které v dílně mezi stovkami kolegů neměli.[3] Firma proto odmítla návrhy Le Corbusiera na hromadné bydlení pro zaměstnance.[5] V roce 1935 vypsala mezinárodní soutěž na bydlení.[4]

Kromě domků vyrostly ve Zlíně obchodní domy, hotel, kino, velká nemocnice, školy i filmové ateliéry.[2] Tomáš Baťa zahynul v červenci 1932 při letecké nehodě v Otrokovicích[9] a vedení firmy převzal Jan Antonín Baťa.[2]

Firma počítala s tím, že domky vydrží zhruba čtvrt století. Stojí ale dodnes.[8] O Letnou je po sto letech znovu zájem, tentokrát hlavně mezi mladými rodinami.[10]


Zdroje

  1. Wikipedia (EN): Zlín
  2. Statutární město Zlín: The centre of the Baťa shoemaking empire
  3. Zlínský architektonický manuál: Baťa Housing
  4. Zlínský architektonický manuál: Baťovské bydlení I.
  5. Goethe-Institut: Československý Manchester
  6. Cambridge University Press, International Review of Social History: The Social Welfare System in Bata Company Towns (1920s–1950s)
  7. Euro.cz: Sága rodu Baťů
  8. CzechCrunch: Neměnili bychom, říkají obyvatelé baťovských domků
  9. CzechCrunch: Malá Amerika v Česku
  10. Aktuálně.cz: Rychle, levně a pak zbourat. Baťovské domky vydržely sto let
  11. Časopis Stavebnictví: Zlín a století vily Tomáše Bati
  12. CzechCrunch: Královský plat i disciplína. Některé podnikatelské zásady Tomáše Bati inspirují dodnes
Sdílej příběh

Znáš někoho, koho to bude bavit?

Stáhni si hotový obrázek do stories nebo jako příspěvek – na telefonu se rovnou otevře sdílení. Nebo pošli odkaz.

Sdílej příběh
Firma a značka Zlín Ukázat na mapě

Líbil se ti příběh?

Jednou týdně ti pošleme souhrn nových příběhů z Československa. Žádný spam, odhlásit se můžeš jedním klikem.