Přejít k obsahu
🎧 Poslechněte si příběhAudioverze 0:00 / 4:18
Namluveno pomocí AI (ElevenLabs)
Osobnost Libčice nad Vltavou Ukázat na mapě

Před 130 lety, 4. října 1896, zemřel muž, který z jedněch novin udělal jeden z nejvlivnějších hlasů české politiky. Julius Grégr získal povolení vydávat český politický deník hned poté, co padl Bachův absolutismus. Za tiskové delikty skončil ve vězení a přišel o doktorát. Přesto vybudoval mediální dům, do kterého psali Neruda i bratři Čapkové. [1][2][4][6]

Právník z Březhradu

Julius Grégr se narodil 19. prosince 1831 v Březhradě u Hradce Králové. [1][4][7] Vystudoval práva na pražské univerzitě a promoval v roce 1859. [1][2] Poté vedl advokátní kancelář ve Frýdlantu. [2][3]

Zlom přišel v roce 1860. Po pádu Bachova absolutismu se čeští politici sháněli po někom, komu úřady povolí vydávat české politické noviny. Volba padla na mladého právníka. [1][3] Koncesi dostal v září 1860. [3][6]

Národní listy: 7 000 výtisků hned napoprvé

První číslo Národních listů vyšlo 1. ledna 1861. [1][2] Grégr začínal jako redaktor, brzy se ale stal i majitelem listu. [1][7] Úvodní náklad činil 7 000 výtisků. [6]

S bratrem Eduardem z novin rychle udělali jeden z nejčtenějších a nejvlivnějších českých deníků. V redakci psali Jan Neruda a Vítězslav Hálek. [3] Později do listu přispívali i Karel a Josef Čapkovi. [6]

Grégr k novinám přidal vlastní výrobu. V roce 1862 založil s bratrem a Františkem Šimáčkem tiskárnu na pražském Novém Městě. V polovině 60. let k Národním listům připojil časopis Hlas. [1]

Za mřížemi i v čele politiky

Nezávislé psaní mělo svou cenu. V roce 1862 skončil Grégr za tiskové delikty ve vězení, podle některých zdrojů na deset měsíců. [1][3] Jiný zdroj uvádí čtyři měsíce, a to za sbírku pro osiřelou dceru Karla Havlíčka Borovského. K tomu přišel o doktorát a o občanská práva a zaplatil pokutu 3 000 zlatých. [2]

Vězení ho nezastavilo. Od roku 1865 zasedal v českém zemském sněmu a později i v říšské radě. [2][5] V roce 1874 patřil mezi zakladatele Národní strany svobodomyslné, známé jako mladočeši. [1][3][5]

Stranu fakticky vedl. Jeho strategie přinesla mladočechům úspěch v zemských volbách 1889. V roce 1891 výrazně vyhráli volby do říšské rady a postavili se do čela české politiky. [1][7]

Patřil k obráncům pravosti Rukopisu královédvorského a zelenohorského. [7][8] Jejich pravost v 80. letech 19. století zpochybnili Jan Gebauer a Tomáš G. Masaryk. Dnes jsou považovány za padělky. [9]

Konec v Dole u Libčic

Vážná nemoc ho nakonec donutila veřejného života zanechat. [3] Zemřel 4. října 1896 v Dole u Libčic nad Vltavou, bylo mu 64 let. [1][2][4][5] Byl dvakrát ženatý a měl dvanáct dětí. [1][3]

Pohřben je v hrobce na Olšanských hřbitovech. Náhrobek navrhl architekt Rudolf Kříženecký a zdobí ho práce sochaře Bohuslava Schnircha. [1]

Jeho noviny ho přežily o téměř půl století. Rodina Grégrů je vlastnila do roku 1910, pak list převzali noví vydavatelé spojení s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem. Národní listy přestaly vycházet v roce 1941. [6] Po Grégrovi se v letech 1910–1961 jmenovala dnešní Slavíkova ulice v Praze. [1]

Zdroje

  1. Encyklopedie Prahy 2 – Julius Grégr
  2. Pražský pantheon – Julius Grégr
  3. ABCzech.cz – Julius Grégr
  4. Gemeinsame Normdatei (GND) – záznam 120740524
  5. Velká sovětská encyklopedie – heslo Grégr
  6. Wikipedia – Národní listy
  7. Východní Čechy.info – Julius Grégr
  8. HIÚ AV ČR – Milan Řepa: Julius Grégr ve sporu o Rukopisy (1997)
  9. Wikipedia – Manuscripts of Dvůr Králové and Zelená Hora
Sdílej příběh

Znáš někoho, koho to bude bavit?

Stáhni si hotový obrázek do stories nebo jako příspěvek – na telefonu se rovnou otevře sdílení. Nebo pošli odkaz.

Sdílej příběh
Osobnost Libčice nad Vltavou Ukázat na mapě

Líbil se ti příběh?

Jednou týdně ti pošleme souhrn nových příběhů z Československa. Žádný spam, odhlásit se můžeš jedním klikem.