Historie / Rodinná paměť
Album, které přežilo loď
Jak se sada fotografií francouzské Normandie ocitla v albu jednoho československého hoteliéra — a co nám dnes říká o době, kdy se pohostinnost učila v cizině.
V albu Otakara Kvapila, hoteliéra z rodiny, která provozovala hotel v Mnichově Hradišti a dále i v Semilech, se vedle osobních fotografií z jeho učňovské cesty do Francie dochovala i sada černobílých fotografií jedné z nejluxusnějších lodí, jaké kdy plula po Atlantiku — francouzské Normandie.
Normandie v přístavu a pohled na její velitelský můstek. Zdroj: rodinný archiv.
Normandie vyplula na svou první plavbu 29. května 1935 z Le Havru do New Yorku.1 Cestu zvládla za 4 dny, 3 hodiny a 14 minut a hned na panenské plavbě získala Modrou stuhu Atlantiku — neoficiální ocenění pro nejrychlejší pravidelné spojení mezi Evropou a Amerikou, které tehdy patřilo italské lodi Rex.2
Plovoucí Art Deco palác
Interiéry Normandie dodnes patří k tomu nejokázalejšímu, co kdy na vodě plulo. Jídelna první třídy měřila 93 metrů na délku — byla tedy delší než Zrcadlový sál ve Versailles (73 metrů), kterým se měla inspirovat.56 Vešlo se do ní 700 hostů u 157 stolů.5
Salon a jídelna první třídy, zdobená monumentálními reliéfy. Zdroj: rodinný archiv / dobová sada CGT.
Kuřácký salon pro hosty a rozlehlé lodní kuchyně v podpalubí, které musely nepřetržitě zásobovat tisícovky cestujících první třídy. Zdroj: rodinný archiv.
Francie jako škola evropské pohostinnosti
Cesta do zahraničí za zkušenostmi nebyla mezi tehdejšími hoteliéry ničím výjimečným. Když si v roce 1932 majitel právě otevřeného hotelu Alcron Alois Krofta vybíral šéfkuchaře, sáhl po Čechovi Floriánu Zimermannovi — muži, který měl za sebou roky praxe ve Francii i v Americe a podle pamětníků v mezinárodní kuchyni předčil leckterého tehdejšího francouzského kuchaře.9
Podobnou cestou prošel i Otakar Kvapil.
Právě z tohoto období pochází i album, ve kterém se vedle osobních fotografií z Francie — jako je portrét mladého muže ve fraku nebo skupinka před pařížským obchodem Richelieu — dochovala i sada fotografií Normandie.
Otakar Kvapil (druhý zprava) a jeho společníci před pařížským obchodem Richelieu. Zdroj: rodinný archiv.
Obchodní pasáž na palubě Normandie — luxus dostupný jen několik dní na moři. Zdroj: rodinný archiv.
Konec nádhery
Na začátku druhé světové války kotvila Normandie v New Yorku. Po pádu Francie ji v prosinci 1941 zabavily USA a přejmenovaly na USS Lafayette s plánem přestavět ji na vojenskou transportní loď. V únoru 1942 na palubě vypukl požár, loď se převrátila v newyorském přístavu a v roce 1946 skončila jako šrot.8
Z celého toho zašlého lesku dnes zbývá jen pár fotografií v albu jednoho československého hoteliéra — a vzpomínka na dobu, kdy cesta do Francie znamenala pro mladého Čecha z hoteliérské rodiny příležitost přivézt domů kus světa.
Zdroje
- Wikipedia — SS Normandie: panenská plavba 29. května 1935, Le Havre–New York
- The Vintage News — čas plavby 4 dny 3 h 14 min, Modrá stuha od Rexu
- Wikipedia — SS Normandie: největší a nejrychlejší loď při uvedení do provozu, rival Queen Mary
- Wikipedia — SS Normandie: rozměry (313,6 m), kapacita (1972 cestujících)
- Cruise Ship Odyssey — jídelna 93 m, 700 hostů, 157 stolů
- New York Historical Society — jídelna delší o cca 70 stop než Versailleský Zrcadlový sál
- Wikipedia / naval-encyclopedia.com — zabavení, přejmenování, požár, sešrotování
- GastroJobs.cz — Jako v Alcronu… (Florián Zimermann)
- Rodinná paměť (Otakar Kvapil, cca 8 let praxe ve Francii) — ústní rodinná historie, bez nezávislého dokladu.
Líbil se ti příběh?
Jednou týdně ti pošleme souhrn nových příběhů z Československa. Žádný spam, odhlásit se můžeš jedním klikem.